Expedícia "Cesta na vrchol"

Náš pokus o zdolanie Mont Blancu 4 810 m.n.m. Plánujeme to skúsiť v lete 2012, držte nám palce.

Rady od ludí, ktorý zdolali Mont Blanc

Jeremi a Hadžim

Zaprvé je potřeba se předem trochu rozchodit v nějakých nižšších horách, aspoň tak 3000 m. Mont Blanc už je přece jen docela vysoký a aspoň částečná aklimatizace se hodí.. Počítat s tím, že nejnáročnějčí (aspoň teda po nás) byla cesta k chatě Gouter a samozřejmě že zpátky je to možná ještě horší.. Je to dost po kamenech na kterých může být sních. Navíc tady chodí dost lidí a tu a tam spadne nějaký kámen.. Pokud si s sebou nechce člověk brát stan a spacák, tak si to chce zajstit místo na Goutru předem, jinak je chata věčně plná.. To mimo jiné znamená, že je zde problém s vodou, myslim že prodávali jen půl litru na osobu, tak se určitě hodí vařič.. Pozor na počasí - teda spíš na vítr. My tam byly ve dnech, kdy sice bylo úplně jasno, ale první den byl tak silný vítr, že jsme to na Valotu raději otočili (vítr s náma pěkně cloumal) a nechali výstup na  druhý den, kdy jsme si raději ještě více přivstali, aby jsme na vrcholu byli za svítání - to byl vítr ještě snesitelný.. S větrem je spojen i zvířený sních, který běkně bodá do obličeje a určitě by se hodily lyažské brýle nebo aspoň kukla.. Přeju, ať se výstup podaří a ať si to pěkně užijete. Webstránka výstup

Petr

Mám 44 roků a na Blanc jsem s kamarádem vyšel když mi bylo kolem 30-ti. Mám nyní 17-ti letého syna, se kterým jsem se k Blancu již 2x vrátil (i když jsme se zatím na vrchol nedostali  :) Na úvod Vám mohu s klidným svědomím říci, že výstup není nic mimořádného. Ani fyzicky ani lezecky. Absolutním základem je dobré počasí na 2 dny. Je lépe, pokud máte nějakou aklimatizaci ve výšce kolem 4 tisíc metrů (ale mám i zkušenost, že záleží na celkové kondici a dá se vystoupit i bez aklimatizace). Jednou jsem to šel bez aklimatizace rovnou od auta a nebýt hromů a blesků, tak to bylo i ve 4.100 bez nejmenších problémů. Jednou jsem to šel s kamarádkou, co už několik let nebyla ani v Jeseníkách a nedala si říct a utíkali jsme s ní z 3.200 metrů, aby nám neumřela jak jí bylo zle.

Znám přechod z východu (od Aig di Midi) i od západu (klasika přes Gouter): Od Aig di Midi - dá se ohromně ušetřit sil lanovkou na Midi do výšky 3.800 m (zbývá 1.000 metrů). Ale

  1. Bez aklimatizace je to výškový šok.
  2. Musí se sejít pod lanovku do širokého sedla Col di Midi 3.500 (takže ve skutečnosti čeká 1.300 metrů).
  3. S ohledem na nutnost vyrazit kolem 1 v noci a provoz lanovky je jen přes den tak se musí v sedle přespat ve stanu (bývá jich tam mnoho).
  4. Tedy to znamená vyvézt s sebou komplet vše na nocleh (stan, karimatka, spacák, matroš, jídlo,..).
  5. Je otázkou, zda se z vrcholu vracet zpět na Midi, pokud ne, tak je třeba ssebou nést všechno na vrchol (sice jsem to nesl ale nic moc).
  6. Výstup probíhá celkem pohodově pouze po sněhu a ledovci ale jsou to traverzy (sice slušně vyšlapané) ale hodně exponované v severních stěnách předvrcholů Maudit a Tacul.
  7. Je tam jeden nebo dva (mění se to) výšvihy přes metr až dva širokou odtrhovou spáru (trošku na morál, pod Váma je pěkná expozice), traverzy končí v sedle Brenvy a odtud již pohodově závěrečných asi 300 výškových metrů v širokém a bezpečném svahu. Suma sumárum vím, že někteří chodí nalehko a vrací se zpět stejnou cestou ale od té Brenvy ty traverzy zpět na Midi bych zbytečně podruhé asi nešel.

Varianta od Goutru je klasika:

  1. Až do 2.500 (pokud jsou metry jinak tak se omlouvám, není to podstatné) vede zubačka TMB (tramvay Mont Blanc). Z ???? kde je dolní stanice nebo nejdříve lanovkou z La Fayet zhruba do poloviny tratě zubačky a pak dál přisednout na zubačku. Cena je myslím únosná kolem 12 E(opět již nevím jistě).
  2. Jsou lidi, co jdou od spoda pěšky podél zubačky ale věřte mi, není proč machrovat se silami. Tento úsek není o Mont Blancu.
  3. Od horní stanice jsou to cca 2-3 hodinky celkem příjemným terénem ve stylu tatranských chodníků (ale pouze skály a suť, žádná kleč:-)), do výšky 3.200 k chatě Tete Rouse. Absolutně bezpečná a celkem vyznačená část. Pouze posledních 100 metrů k chatě je přechod placatého ledovce po vyšlapaném chodníčku (tréninkově lze nasadit mačky ale s ohledem na plochost to většina lidí chodí v pohorách). Samozřejmě celý úsek od lanovky až k chatě se člověk zadýchá ale to je tak vše. Pokud by to někdo chtěl aklimatizovat velmi
    postupně, tak asi hodinu od zubačky se míjí kamenná chatka (Baraque Ruine). Není to žádná ruina ale bytelný kamenný domek se střechou, uvnitř je značný prostor s palandama i prostorem na vaření. Vše grátis, kolem kamzíci, za chatkou je skalní hřebínek (1 minuta) a za ním krásné rozhledy na krajinu Chamonix a celé údolí řeky Arve).
  4. U chaty Tete Rouse doporučuji buď zde přespat nebo ještě vyrazit nahoru na chatu Gouter. Varianta přespání je v pohodě. Pokud nejste nahlášení, tak asi nedostanete nocleh, v sezóně bývá plno. Ale po domluvě prakticky vždy lze po večeři co dávají těm co mají polopenzi se stoly v jídelně uklidí a spí se kde si kdo najde místo. Upozorňuji, že i za tohle se symbolicky něco platí. Je tam hned vedle místnost pro vlastní vaření, skříňky za Euro na zamčení, kde se vejde spacák i vše to, co si nechcete brát na výstup nahoru. Řada lidí se na chatě jen ohřeje, dá si pivo nebo polívku a postaví si stan na okraji ledovce hned nad chatou. Vodu na chatě prodají ale s ohledem na to, že vše stojí u ledovce tak ze sněhu si ji udělat není problém.
  5. Výstup odsud na vrchol má několik nevýhod. Aby se člověk dostal dopoledne na vrchol Blancu, tak musí vyjít kolem jedné v noci. Čeká ho celkem nepříjemný 700 metrů strmý skalní kuloár k chatě Gouter. Když tam za tři hodiny dorazí, právě vychází odpočinutí a nasnídaní turisti a vy za nimi již "trochu" unavení pokračujete ve tmě dalších tisíc výškových metrů. Navíc noční orientace v kuloáru není moc příjemná a stávají se tam maléry.
  6. Lépe je buď v případě, že jsme na Rouse tak do čtyř do pěti odpoledne a jsme fyzicky i psychicky v pohodě vyrazit kuloárem nahoru na Gouter. Nebo přespat, ráno se v klidu vyspat dorůžova a kdykoliv vyrazit na Gouter, kde udělat další nocleh před závěrečným výstupem.
  7. Výstup kuloárem je považován za jedno z kritických míst s řadou smrtelných úrazů. Ale není to nic náročného : od Rouse se stoupá celkem bezpečně ledovcem (asi 300 metrů) ke skalám, následuje krátký strmý ale zcela bezpečný výšvih k obrovskému žlabu. Podotýkám, že do této chvíle je vše naprosto bezpečné a jakékoliv uklouznutí by mělo za následek krátkou jízdu po sněhu na rovinku nebo něco podobného. Kritickým místem je asi 50 metrů široký strmý žlab mezi dvěmi skalními hřebeny. Tím naproti budeme stoupat nahoru k chatě. Problém je v tom, že žlab je celkem strmý, vede stovky metrů shora a sbírá nepřetržitě padající šutry, které se nečekaně sítí dolů (pod váma se otvírá asi cca 200 metrů pokračování žlabu dolů). Přechod na druhou stranu je prakticky vodorovný ale exponovaný a nepevný. Někdy bývá žlab vysněžený s parádním vyšlapaným chodníkem, někdy jsou v něm až na hladkou skálu a ujíždějící štěrk vytrhané kusy bez sněhu, někdy se v těchto úsecích řítí proudy vody, někdy je zcela bez sněhu jen v klouzavé suti a kluzkých plotnách. A s hora je třeba očekávat každou chvíli šutry. Jediným řešením je přeběhnout co nejrychleji na druhou stranu tak, ať Vám neujede noha a nezřítíte se dolů. Navíc z jedné i druhé strany se hromadí lidi, co chtějí taky jít. Obvykle se čeká, až přejde jediný člověk. Jedinou pomůckou je silné ocelové lano natažené z jedné na druhou stranu. Všichni průvodci ale píšou, ať se na to lano nikdo nespoléhá. Omyl, bývá sice tak napnuté, že již kousek od kraje Vás natáhne do hlubiny pod sebou a v ideálním případě by jste se houpali nad propastí ale jde to i jinak. Na jedné ze stran (cestou nahoru i dolů) si již nasaďte sedáky a připněte se klidně dva na lano tak, ať máte cca 5-7 metrů volné délky na konci s karabinou (ne méně!). To cvakněte do lana a bleskově balancujte po chodníku na druhou stranu. Lano s velkým průvěsem táhnete de facto vedle sebe. Je to obrovská psychická pomoc pro případ, že by jste uklouzli. Sice se smeknete dolů ale díky délce lana a úklonu žlabu dosednete na jeho svah a vždycky se nějak vydrápete zpět. Když budete mít lano kratší, tak Vás to strhne dolů (uprostřed se napnuté lano vzdaluje od chodníku) nebo pokud uklouzenete, zůstanete viset ve vzduchu (vloni jsem to viděl a nebýt rizika letících šutrů tak je to docela komické) a bude s Váma potíž Vás od tama nějak dostat.
  8. Pokračujeme dál. Na druhé straně již čeká lezení (stupeň 1-3) 700 metrů nahoru. V úvodu na hladších plotnách jsou kvalitní ocelová lana, která vás přes karabinu, nebo jen tak přes ruku vedou bezpečně nahoru. Další úsek jsou v suti vyšlapané chodníky, sem tam nějaký celkem pohodový výšvih s hromadou stupů i chytů. Pokud to vnímám, je to i pro desetileté dítě a zažil jsem to i hodně vysněžené a zledovatělé(přiznávám, napoprvé po čtyřdenním přechodu Blancu jsem ten kuloár psachicky i fyzicky značně unaven docela proklel). Není moc kde spadnout, je možno prakticky kdekoliv odpočívat a prakticky pořád je nahoře vidět plechově zářící chata Gouter jak se postupně přibližuje. Jen snad doporučuji přilbu, navázání a jištění není nutné, ale každý podle své pohody (Matterhorn je jiné kafe). Závěrečných 100 metrů jsou opět kvalitní ocelová lana. Výstup doporučuji plánovat na cca 3 hodiny.
  9. Chata Gouter - kus civilizace ve výšce 3.800 metrů. Ubytování, celodenní kuchyně, teplo,...Když se to povede je fajn si zaplatit ubytování. I s večeří a snídaní. Má to něco do sebe. Kdo jde tak, že to spaní má zajištěno, tak nese jenom cepín, mačky, čelovky, vodu, pár sušenek a kousek lana. (telefón se dá najít na webu).Ke spaní jsou deky samozřejmostí, vstávání je celkem hromadné kolem 3-tí hodiny ráno, snídaně je připravena (čaj, džemy, pečivo, máslo,...). Kdo nesežene ubytování nebo nechce, tak hned nad chatou je ledovcový hřeben (asi 2 minuty) a za ním jsou plochy pro stany. Chataři to neradi vidí a když jim ze spoda zavoláte, jestli je volno na spaní a když ne, tak jestli jsou místa na stany, tak odpoví, že to je zakázáno. Nic není zakázáno a denně tam je 5 - 10 stanů a lidi chodí čůrat, jíst a ohřívat se na chatu.
  10. Vychází se tedy ráno. Sedák, mačky, cepín, čelovka, lano nakrátko, jen na jištění kvůli trhlinám. Jde se po vyšlapaném chodníku ve sněhu po ledovci do širokého svahu. Lano je proto, že se míjí (nebo spíše se chodník z daleka vyhýbá)úsek ledovcových trhlin. Pokud půjdete po chodníku, je minimální pravděpodobnost nějakého problému. Za pěkného počasí opět pro 10-ti leté dítě. Stoupá se nejprve k chatě Vallot (tuším 4.100)plechová bouda, kolem hromada výkalů a močí znečištěného sněhu). Někteří ji berou jako další místo pro nocleh (buď ať jsou blíže vrcholu, nebo to nestíhají jinak), jinak je skvělá při problémech s počasím, to vezmete za vděk čímkoliv podobným.
  11. Dále pak trochu strměji ve sněhu. K vrcholu se postupně zužuje dlouhý sněhový hřeben. Expozice na obě stany nádherné, v případě větru velmi nepříjemné, není se kde schovat, vyšlapaná stopa celkem úzká, únava taky dobrá a občas je třeba se minout s proti jdoucími lidmi. Platí zásada, kdyby se to smeklo, tak ten druhý musí bez pardonu skočit na druhou stranu aby vytvořil lanu protiváhu. Je to sice teorie, ale je dobré ji znát.
  12. Vrchol je zasněžený, celkem prostorný na posezení, focení a koukání na krásnou krajinu dole pod Vámi.
  13. Výstup se dělá tak brzy proto, aby jste byli na vrcholu kolem 7-8 hodiny ráno a sestup ke Goutru jste stihli tak do 11-ti hodin. Důvod je prostý. I v těchto výškách, pokud nefouká vítr, je nahoře docela teplo a sníh se přes den topí a tvoří kaši, ve které se nabalují mačky a celkově to není ono. Ale jsou borci, kteří když je tutové počasí, tak jdou v pohodě v poledne a za soumraku se vracejí na Gouter. Důvodem je, že celá trasa je již prázdná bez davů lidí. Ale bacha na ten rozbředlý sníh a také většinou platí, že v krásných dnech se kolem jedné hodiny odpoledne tvoří bouřky z horka (teplý vzduch se vypaří do chladných vrstev, kde kondenzuje do bouřkových mračen). Ty studené horní vrstvy se vyhřejí zpravidla až v srpnu a v září, a proto pak bývá celodenně již hezky bez těch odpoledních bouřek.

Výbava: stan, spacák, karimatka, mačky, cepín, sedák, přilba do kuloáru (dříve ani potom netřeba), čelovka, pití, jídlo.
Počasí: na dva dny
Termín: nejlépe srpen
Příprava: ideálně nějaké kopce předem (ať už by Vám bylo blbě nebo ne má to obrovský vliv na "rozchozenost", "vypocenost", "nadýchánost", prostě je to obrovsky poznat, pokud pár dnů před výstupem na Blanc absolvujete nějaké jiné kopce).

To o tom desetiletém dítěti berte s rezervou. Je sice fakt, že to většinou bývá velmi v pohodě. Základem je počasí a neudělat nějakou hloupou chybu. Každopádně je někdy Blanc označován jako nejlidožravější hora na světě. Přes léto je tam až kolem 150-ti mrtvých. To číslo není tak hrozné s ohledem na počet lidí, co každý rok jdou nahoru. Pokaždé když jsem tam byl, tak jsem slyšel: " jo včera v kuloáru srazily šutry dva Poláky", "jo, ten den jak jste šli nahoru, tak v nějaké trhlině zmizeli tři češi",... Ale když to absolvujete, tak si řeknete, kde se tu komu co mohlo stát. Vždyť to je v pohodě. Asi na úplný závěr: vřele doporučuji pojištění Alpenverein (cca 1.500 Kč na celý rok). Když Vám bude úzko, tak Vás vrtulník grátis odveze i z vrcholu Blancu. Platí tam zásada předcházení problémům. Pokud pak řeknete, že indispozice byla taková, že by jste to dolů nedali, tak to podle výkladu Alpenvereinu platí jako důvod.

P.s.: Vloni jsem šel s mým 17-ti letým synem (rok předtím jsme stahovali od Tete Rouse kamarádku, co nedala aklimatizaci již v této výšce, pak jsem se to snažil na poslední chvíli vytáhnout v noci kuloárem nahoru a totálně jsem se v kuloáru ztratil a bloudil jsem se synem na zledovatělých plotnách. To že jsme našli cestu zpět byla úleva jak hrom.). Ten loňský výstup probíhal až do 4.000 m v pohodě, pak se z noci vynořila nějaká nikde neavízovaná bouřka a blesky metaly všude kolem, fučelo a sněžilo. Nechtěl jsem to vzdát i když desítky lidí s vůdcema prchali zpátky na Gouter. Udělali jsme ve svahu cepínama záhrab ať nečníme těm bleskům, které šlehaly několikrát za minutu. Chtěli jsme počkat než se to přežene. Po půlhodině se to stále nepřehnalo, my byli úplně sami ve strmém svahu Blancu, blesky, mlha, tma, sníh a vichr, začínalo nám být bez pohybu zima. Problém byl, že zmizela ve sněhu vyšlapaná stopa a já zjistil, že to taky může trvat věčnost a my se v tomhle počasí a mlze již jen tak nedostaneme ani nahoru ani dolů. Tak jsme za těch blesků vyrazili po svahu dolů, každou chvíli jsem sebou šlehl před blesky na zem v ohlušujícím řevu, jež současně s fialovými výboji kolem nás burácely hromy. Věřte, že jsem měl nahnáno tak, že jsem věděl, že budu mezi těma každoročníma oběťma. Po půl hodině bezcílného sestupu se nám ze tmy vynořily pár metrů před námi černé obrysy trhlin v ledovci, při pokusu je obejít se vynořila černá hrana tisícimetrové propasti stěny Gouter. Byli jsme dost blbě mimo normální trasu. V tom se ze tmy za námi vynořily čelovky dvou zoufalců co utíkali odněkud z hora nad námi a drželi se našich stop. Na varování o trhlinách kašlali a hnali se dál do tmy. Ve víře, že pokud se nezřítí do trhliny oni, mohly by sněhové můstky vydržet i pod námi jsme pro změnu zase my hnali v jejich stopách. Když se vynořila světla chaty Gouter, věřte, že větší úlevu jsem nikdy nezažil. S ohledem na nejistou předpověď jsme pak dopoledne sestoupili až dolů. Snad jsem trošku popsal, že ona sranda nemusí být vždycky až taková. Ale vnitřně vycházím z toho, že již Blanc znám z přechodu od Meer de Glace přes Aig di Midi a zpět dolů přes Gouter.

Peter K.

Poznam dobre podmienky a zvyklosti na kopci, chodim tam kazdu letnu sezonu s ludmi 1-2 krat. Chcem ta upozornit aby ste neplanovali spat na chate Vallot. Sluzi ako nudzovy bivak hlavne pre horolezcov ktori prichadzaju s talianskej strany a tiez ako ukryt v pripade nepriazniveho pocasia. Turisti hlavne z vychodnej europy si ju mylia s chatkou na prespatie. Vznikaju koli tomu dost caso knflikty s domacimi horskymi vodcami. Nespite tam preto. Tak isto to je aj s bivakovanim v sedle nad chatou Gouter. Oficialne je to zakazane. Ale napriek tomu sa tam spi - hlavne Cesi, Slovaci, Poliaci, aj Spanielov som tam stretol. Bivakovanie nad Goutierkou aj spanie na Valotke chodia za bieleho dna dokonca kontrolovat policajti na vrtulniku. Ak vas tam nacapaju, zaplatite mastnu pokutu, ak tam budete mat veci, mozu vam ich zhabat a pojdete si ich musiet zhanat na policajnu stanicu v Chamonix. Odporucam preto spat na chate Goutier (problem s preplnenostou) alebo na Tete Rousse (realtivne nizko a odtial dat vrchol a vratit sa na chatu resp. do Chamonix ak budete namakani. Pripadne zvolit menej frekventovane trasy (z Midi, cez Grand Mulets).